Historie

2010

Otevřeli jsme dveře Letního domu veřejnosti. Proběhla výstava obrazů dětí a mladých lidí s názevm Tajemství barev. Zvýšila se pozornost médií věnovaná Letnímu domu. Proškolili jsme nové dobrovolníky pro sociáně-terapuetické pobyty. V červenci jsme úspěšně zakončili druhý běh pobytů v tréninkovém bytě. Realizovali jsme 10 sociálné-terapeutických pobytů, nově jsme navázali spolupráci s dětským domovem v Unhošti.  

2009

Projekt Spolu o krok dále úspěšně završil svůj první rok života, díky podpoře z Blokového grantu jsme začali tvořit ve spolupráci s externím metodologem systém interního hodnocení výsledků a dopadu tohoto projektu na cílovou skupinu. Rozšířili jsme zaměstnanecký tým v projektu Sociální rehabilitace, projektovou manažerkou se stala Andrea Blahovcová. Zahájili jsme systematické vzdělávání zájemců o dobrovonictví v Letním domě.

2008

Zahájili jsme projekt Spolu o krok dále; místopředsedkyni Janu Nermutovou vystřídala ve Výboru Marie Šusterová. Zvládli jsme připravit pět výstav v rámci cyklu "Cestou domů"; na konci roku jsme zahájili další „evropský projekt" financovaný tentokrát z OPPA; navázali jsme spolupráci s Dětským domovem v Klánovich, který se postupně zapojil do obou našich hlavních projektů. Úspěšně proběhla první komunitní akce Draci ve Skalách ve spolupráci s dětským domovem v Písku a Občanským sdružením Švagr. Zrealizovali jsme výstavu v prostárách Poslenecké sněmovny Parlamentu ČR.

2007

Cyril Zákora se stal ředitelem Letního domu, vystřídal Lucii Kokrdovou, která odešla na mateřskou dovolenou; služba dětem z dětských domovů poskytovaná prostřednictvím sociálně-terapeutických pobytů, komunitních akcí, výjezdů do dětských domovů a výstav byla zaregistrována jako sociální služba; byla zahájena spolupráce s dětským domovem v Dubenci, o.p.s. v samostatném projektu.

2006

Již koncem předchozího a celý tento rok jsme realizovali náš první „evropský projekt“ Předení nitek sociální sítě. Naším partnerem v tomto projektu se stalo Městské centrum sociálních služeb a prevence - Infocentrum sociální pomoci Kontakt. Vydali jsme první kalendář,  který získal jednu z cen nakladatelství Typografia.

 2005

Navázali jsme spolupráci s dětským domovem v Písku. Postupně se obměnil tým pracovníků. Stejně jako i v jiných letech přišlo mnoho nových dobrovolníků.

2004

Mireia Ryšková se stala předsedkyní sdruž

ení; Petr Vacek se stal místopředsedou a spoluzakladatelka Letního domu Jana Nermutová místopředsedkyní Letního domu.

2002

 Navázali jsme spolupráci s Petrem Vackem, který se účastní mnoha akcí jako host a oblíbený moderátor; získali jsme pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí; zahájili jsme výstavní cyklus "Cestou domů" v prostorách při kostele Panny Marie Sněžné v Praze.

2000

Úspěšně jsme uspořádali první komunitní akci Andělská slavnost v dětském domově v Krompachu.

1997

Dne 17.2.1997 jsme založili Občanské sdružení Letní dům s cílem pořádat celoroční aktivity formou pobytů pro děti a mládež z dětských domovů. Pro tuto práci jsme začali využívat techniky artefiletiky, arteterapie, muzikoterapie a jiných forem práce zaměřené na psychosociální rozvoj. Ředitelkou Letního domu se stala Lucie Kokrdová. Jan Slavík, Yvonna Lucká a Mireia Ryšková tvořili v té době duchovní průvodce Letního domu. Vznik Letního domu byl spojen s předsevzetím zviditelňovat myšlenku, že i státem garantovaný systém ústavní péče o děti a mladé lidi v dětských domovech by měl do svého celku jasně zakomponovat i cílenou výchovně – terapeutickou práci s těmi, kteří ji vzhledem ke své osobní historii potřebují.

1999

Navázali jsme spolupráci s dětským domovem v Krompachu a uspořádali první komunitní akci Kolem kašny v Radeníně. 

1994 – 1996

Od tohoto léta 1994 až do zimy 1996 jsme díky velké vstřícnosti manželů Pluhařových (tehdejší vedení Dětského domova v Radeníně) pořádali pro děti pobytové akce mimo dětský domov. Naše společné dny se začaly naplňovat výtvarnými experimenty, muziko-hrátkami, divadelními pokusy…

Léto 1994

V létě 1994 jsme trávili část prázdnin jako vychovatelé v Dětském domově v Radeníně. Tehdy nás některé věci v dětském domově nemile překvapily. Naše rozčarování bylo do určité míry jistě zapříčiněno naší naivitou a studentskými ideály, týkalo se však celého systému státní ústavní péče. Děti, jejichž život byl od samého počátku poznamenáván psychickou a sociální deprivací, fyzickým, psychickým a často i sexuálním násilím, neprocházely žádnou terapií, jejich traumatické zážitky nebyly nikdy léčebně zpracovávány. O děti se starali zejména lidé s naprosto neodpovídající kvalifikací. Tehdy jsme byli přesvědčeni, že právě těmto dětem (míníme tím všechny děti s podobným osudem) by se mělo dostávat laskavé a poučené péče týmu odborníků. A právě tehdy se zrodila myšlenka na čin, který by tuto situaci alespoň částečně zmírnil. Osobní příběhy těchto dětí se pro nás staly velkou výzvou.